Vytváření bezuhlíkového papíru
Bezkarbónový papír je v podstatě stejný jako běžný papír nebo papírnictví, ale s důležitou definicí modifikace. List papíru bez náhledu je polokarbonový kopírovací mechanismus, papír bohatý na polovinu uhlíku. Odlišuje se od standardního papíru, pokud je umístěn pod list papíru bohatého na uhlík.
K výrobě uhlíkatého papíru je běžnou průmyslovou praxou zahřátí uhlovodíků na takovou teplotu, že se částečně rozloží. Zbývající uhlíkový zbytek se nazývá "saze". Obvyklý papír se pak ovíjí kolem tyčinky naložené sazemi, takže se na něj pokrývá pouze jedna strana papíru.
Ani papír bohatý na uhlíky ani samopropisovací papír nejsou obzvláště užitečné samostatně. Jsou to oba normální kusy papíru samy. Při kombinaci je možné kopírování pomocí uhlíku.
Použití bezuhlíkového papíru
Pro práci musí být samopropisovací papír umístěn přímo pod kusem papíru s obsahem uhlíku. Důležité je umístit oba kusy přímo na sebe, aby byla kopie originální repliky originálu.
Když je horní část papíru stlačena pero, na papíře dole dopadnou nepatrné komory s obsahem sazí, které zanechávají dojem přeneseného inkoustu. Při srovnání vedle sebe obě kópie vypadají obecně stejně. V porovnání s černým inkoustím na původním listu však lze rozpoznat uhlíkovou kopii jeho vybledlé barvy šedé barvy.
Potenciální nebezpečí bezuhlíkového papíru
Ačkoli je samokopírový papír v kancelářských a právních prostředcích všudypřítomný, je třeba poznamenat, že jeho obsah může být mírně toxický. To se stává výraznější, jestliže se používají jiné chemikálie než saze, jako je benzen. Je také známo, že inkoust na samopropisovacím papíru má potenciál vyvolat vyrážky, pokud se přímo aplikuje na kůži. Neexistují žádné údaje, které by naznačovaly okamžité ukončení používání samopropisovacího papíru, avšak při jeho používání by měly být přijata určitá opatření, jako je například mytí rukou po použití. Kromě toho nikdy nekryjte uhlíkový papír na vysoké teploty, protože to může způsobit vznik škodlivých plynů.
