Humanistická etika nebo humanitární přístup je etický přístup, který klademe velkou váhu na stav člověka všude bez jakéhokoli rozdílu. Tato doktrína uvádí, že lidské potřeby jsou v podstatě stejné a soustřeďují se na ochranu základních svobod v kontextu ekonomického systému, který slouží obyvatelstvu jako celku, a ne skupinám dobře propojených elit.
Potenciál
Humanitární etika začíná z pohledu, že lidské bytosti mohou prosperovat pouze za určitých podmínek. Vlády a hospodářské systémy musí být zaměřeny na skutečné potřeby, jako je jídlo, přístřeší, práce a vzdělání. Cílem není pouze zabránit zvěrstvům a katastrofám, ale vytvořit společenský svět, kde se maximalizuje potenciál každého člověka. Potenciál je potlačen, například, když lidé nemají zákonné právo na vlastnictví, jsou nuceni pracovat dlouhé hodiny nebo nemají stabilní bydliště kvůli válce nebo ekonomickým těžkostem.
Odpovědnost
Humanitární etika uznává, že lidská práva přinášejí odpovídající povinnosti. Předcházení porušování lidských práv, reakce na katastrofy a sledování chování vlád a dalších politických činitelů jsou pozitivními povinnostmi pro všechny národy a státy. Stručně řečeno, lidé mají nejen negativní povinnost vyhnout se škodám na lidi, ale také mají pozitivní povinnost aktivně zasahovat, když se utrpení stalo normou.
Neutralita
Intervence v dobách velkého utrpení musí být nezávislá na všech politických otázkách. Humanitární etika tvrdí, že pozitivní povinnost zmírnit utrpení neznamená žádný politický nebo náboženský závazek. Při intervenci do zahraničního sporu, který vytvořil velký počet uprchlíků, je například jediným kritériem jednání. Humanitářství v celosvětovém měřítku odmítá zohlednit politickou příslušnost a trvá na tom, že pozitivně pomáhá utrpení lidem bez ohledu na jejich postavení či postoj k politickým či náboženským otázkám.
Proměna
Charita je jen začátek humanitárnosti. Konečným principem humanitární etiky je transformace. Jednou věcí je zasáhnout k živobytí hladujícím, je to další, aby se ujistil, že takové katastrofy se nestane znovu. Humanitárismus chce budovat instituce a postoje, které reagují na národy a jejich přímé potřeby, nikoli na ty, které patří k "pravé" politické straně nebo náboženství. Humanitární politika se snaží pomalu přetvářet společnosti, aby zabránila zvěrstvům, porušování lidských práv a násilí všeho druhu. "Snížení zranitelnosti" je blízkým koncem veškerého humanitárního procesu. Cílem je nejprve chránit a nakonec vytvořit instituce, kde lidé mohou nejen přežít, ale i prospívat.
