Pro zkušeného řečníka je proces psaní a projevu projevu druhou povahou. U ostatních nejsou metody doručení známy. Mezi přípravou psaní projevu a přípravou na vystoupení řečník musí řečník rozhodnout, který způsob řeči se má použít. Existují čtyři hlavní typy přenosu řeči, z nichž každý má své vlastní výhody a nevýhody.
Rukopis
Způsob rukopisu, který přináší řeč, spočívá v psaní rukopisu, který se používá při pohovoru a při úředních záznamech. Rukopisné doručení by se mělo vyhnout tomu, aby se slovo v rukopisu čtelo slovem, jinak mluvící mluví jako mechanik. Použití očního kontaktu a výrazů obličeje pomáhá přivést osobnost k tomuto typu řeči.
Zapamatování
Metoda memorování zahrnuje zapamatování slovního slova pro slovo. To může znamenat riziko zvukového mechanismu jako metoda rukopisu. Stejně jako v rukopisné metodě, zapamatování klíčových řečových bodů dává řečníkovi osobní přístup. Přidejte osobnost s hlasitostí, očním kontaktem a výrazy obličeje.
Improvizovaný
Metoda impromptu zahrnuje projevy s malým nebo žádným časem pro přípravu a psaní řeči. V takových situacích by mluvčí měli dělat všechno, co je v jejich silách, aby si mohli připravit pár minut. Uspořádání řeči a jeho rozdělení na části je rychlý způsob, jak psychicky připravit řeč. Příprava by měla být zahájena na začátku úvodu, nebo jakmile si řečník uvědomí, že může být vyzván, aby mluvil. Typický organizační formát obsahuje hlavní bod, důkaz, dodatečný důkaz pokud je to možné a závěr.
Extemporánní
Extemporánní metoda má více příprav než metoda impromptu. Zahrnuje psaní, přepisování a úpravu. Kromě toho je doručení prováděno, vysvětleno a hlavní body jsou zapamatovány. Typicky reproduktor používá obrys hlavních bodů a přesné znění není konkrétní, dokud není doručeno. Publikum obvykle vnímá extemporánní projevy jako spontánní, zatímco mluvčí stále ovládá mluvící body.
