Řízení společnosti je proces, kterým jsou provozovány velké společnosti. Existují různé modely, které se používají po celém světě. Nejedná se o to, jaký je nejlepší nebo nejúčinnější model, jelikož existují různé výhody a nevýhody u každého modelu. Metody se vyvíjejí podle zákonů a dalších faktorů specifických pro zemi původu.
Anglo-americký model
Anglo-americký model je založen na systému individuálních nebo institucionálních akcionářů, kteří jsou outsidery korporace. Dalšími klíčovými hráči, které tvoří tři strany trojúhelníku korporátní správy v anglo-americkém modelu, jsou management a představenstvo. Tento model je navržen tak, aby oddělil kontrolu a vlastnictví jakékoliv společnosti. Správní rada většiny společností tedy obsahuje jak insidery (výkonné ředitele), tak outsidery (nevýkonné nebo nezávislé ředitele). Tradičně však jedna osoba zastává pozici generálního ředitele a předsedy představenstva. Tato koncentrace moci vedla mnoho společností k tomu, aby zahrnovali více externích režisérů. Anglo-americký systém se opírá o efektivní komunikaci mezi akcionáři, managementem a správní radou, přičemž důležitá rozhodnutí jsou kladena na hlasování akcionářů.
Japonský model
Japonský model zahrnuje vysokou úroveň vlastnictví bankami a dalšími přidruženými společnostmi a "keiretsu", průmyslovými skupinami spojenými obchodními vztahy a křížovými podíly. Klíčoví hráči v japonském systému jsou banka, keiretsu (hlavní hlavní akcionáři), vedení a vláda. Externí akcionáři mají jen malý nebo žádný hlas a existuje jen několik opravdu nezávislých nebo externích ředitelů. Správní rada je obvykle tvořena výhradně zasvěcenými osobami, často vedoucími různých divizí společnosti. Zůstání v představenstvu je však podmíněno pokračujícími zisky společnosti, a proto může banka nebo keiretsu odstoupit od ředitelů a jmenovat své vlastní kandidáty, pokud zisky společnosti budou i nadále klesat. Vláda má také tradičně vliv na řízení podniků prostřednictvím politik a předpisů.
Německý model
Stejně jako v Japonsku drží banky dlouhodobé podíly v korporacích a jejich představitelé slouží na deskách. Stále však slouží na deskách nepřetržitě, a to nejen v době finančních potíží, jako v Japonsku. V německém modelu existuje dvoustupňový deskový systém sestávající ze správní rady a dozorčí rady. Správní rada je tvořena vnitřními vedoucími pracovníky společnosti a dozorčí rada je tvořena externími subjekty, jako jsou zástupci zaměstnanců a zástupci akcionářů. Dvě výbory jsou zcela oddělené a velikost dozorčí rady je stanovena zákonem a akcionáři nemohou měnit. Také v německém modelu existují omezení hlasovacích práv akcionářů. Mohou hlasovat pouze o určitém procentním podílu bez ohledu na jejich vlastnictví akcií.
