Komunikace umožňuje organizaci koordinovat a sjednotit dosažení společného cíle, ať už je to organizace, podnik, vládní subjekt, subjekt veřejné služby nebo náboženská skupina. V organizaci jakékoli velikosti existují tři hlavní komunikační kanály, které umožňují nejen komunikaci mezi vedením a pracovníky, ale také mezi vrstevníky v rámci organizace.
Formální
Formální komunikace, bez ohledu na formát, využívá hierarchickou strukturu organizace k šíření informací nebo směrnic z horní části organizace. Jinými slovy, podřízené jsou informováni o změnách zásad, oznámeních nebo jiných informacích týkajících se organizace jejich přímými nadřízenými. Střední management obdrží komunikaci od vrchního managementu a poté se obrátí a přenese informace do nižších úrovní organizace. Formální komunikace může také pocházet z nižších úrovní organizace, dosahovat managementu na nejvyšší úrovni, ale aby byla považována za formální, komunikace musí projít středním managementem.
Neformální
Neformální komunikace probíhá mimo hierarchickou strukturu organizace. Nízkoúrovňový člen organizace může s manažerem nejvyšší úrovně komunikovat přímo s obavami nebo dokonce s nápadem, jak prospět činnosti organizace. Neformální komunikace má výhodu oproti formální komunikaci, protože zrychluje komunikační proces. Pokud je však v organizaci příliš mnoho, podkopává strukturu řízení organizace.
Neoficiální
Klepy nebo pověsti tvoří část neoficiální komunikace v organizaci. Informace mohou být šíření neoficiálně z jakékoliv úrovně organizace, využívající neregistrovaný web kontaktů mezi vrstevníky v organizaci. Ne každý je zařazen do neoficiálních komunikačních kanálů, což znamená, že informace mohou dosáhnout pouze části organizace. Vzhledem k tomu, že komunikace není schválena, může být informovanost neoficiálně oznámená. Pokud se však vedení může dostat do neoficiálních komunikačních kanálů, může získat pochopení hodnot postojů nebo hodnot podřízených, stejně jako proti jakýmkoli nepravdivým informacím, které se šíří prostřednictvím neoficiálních komunikačních úrovní.
Způsoby komunikace
Každý ze tří typů komunikačních kanálů využívá pro šíření informací řadu prostředků nebo nástrojů komunikace. Slovní formy komunikace zahrnují osobní kontakt ve skupinách nebo jednotlivě, telefonní hovory, konferenční hovory a webové semináře. Písemné formy komunikace zahrnují e-maily, informační bulletiny o organizaci, příspěvky v rozhlase nebo jiném společném prostoru, výplatní zprávy, odborové zpravodaje, okamžité zprávy, ručně psané poznámky a návrhy. Některé komunikační prostředky nesmí být organizací sankcionovány, což jim dává přednost metodám neoficiální komunikace.
